Paměť teketapy

Superjednoduchý recept který jsem napoprvé zvládla i já. :-)

Jen růžová to může být... tydydydydum dum

Možná za to může horečka, možná únava z nicnedělání. Ale mám pocit, že mám hlavu v oblacích a moje tělo se přitom válí v peřinách. Víno bych si dala hned, alespoň by trochu odplavilo ten splín, který mě zákeřně přepadl ze zálohy. Ale nemůžu. Nesmím. Proč? Protože antibiotika se s ním moc nekamarádí.

Velmi jedlá buchta, kterou zná určitě skoro každý.

Řekla mi kamarádka když jsem začala na Facebooku básnit o svých kulinářských začátcích. Že prý by podle mých receptů s chutí vařila. Zamyslela jsem se nad tím, že znovu otevřu tenhle blog.

Tak jsem si řekla, že vám zase po delší odmlce něco povím.

Tenhle receptík mám od maminky a ta kdo ví od koho. Na rybí saláty si moc nepotrpím, ale když jsem ochutnala tenhle domácí, nemohla jsem odolat. Vyzkoušejte.

Ajchlinka si stěžovala, že jsem pojedla srnu a přestalo se mi stýskat. No, je to částečně pravda.

Byla u mě na návštěvě kamarádka. Kamarádka má bratra. Bratr je myslivec. Doma mají přebytky zvěřiny a mně se tak v brněnském mrazáku ocitl kus srnčí panenky a musela jsem si s ní poradit sama. Inu, stává se ze mě velká malá kuchařka. :-úsměv

Na tom jistě není nic zvláštního, ale...

Ano, Teke sice stále ještě studuje co to jde, ale její životní nároky se zvyšují, tak začala pracovat.

Znáte ten pocit, kdy nevíte jak se rozhodnout? Co udělat?

O tom, jak se mění pohled na věc, zvlášť když na něj pohlédnete.

Tak si tu tak sedím a přemýšlím co by.

Receptík od mojí milé kamarádky Leonky.

Nebo také o tom, jak umí být slepá, o tom, jak se čin dokáže změnit v dýku, která těžce zraňuje a o tom, že někdy by se odpouštět nemělo.

Dumky žalky, a co já?

Šestnáct měsíců, jestli dobře počítám, je moc dlouhá doba a stalo se toho hodně. Co třeba?

Psala jsem, přestala.

Zvažuju návrat. :-) Docela by mě zajímalo, jestli ještě někdo nechal tenhle mrtvý blog ve čtečce... :-)